Dnes a denně se setkávám s tím, jak se lidi poměřují co se vzhledu týče. A nejvíc se to točí samozřejmě okolo váhy. "Panebože ta je tlustá"," Ježiši, ta nemá vůbec soudnost," "Nepřibrala zase?"

Málokdo už se ale pozastaví nad tím, co slýcháme my, které máme okolo padesáti kilo. Nechci si absolutně stěžovat, se svou postavou jsem vcelku spokojená a smířená ale když slyším věty jako "Nažer se" tak věřte nebo ne, jako poklonu to prostě brát nejde. Dřív mě takovéhle a podobné věty o Somálcích a tak dál mrzely a trápily, ale časem jsem se naučila své tělo mít ráda a když je třeba, tak na něm i pracovat. Je to přece jen MOJE tělo.

Moje váha se pohybuje okolo 50-53 kg při 160 centimetrech. Nikdy jsem nebyla holka co by měla nějak extra tvary, jediné co mi pánbůh nadělil je zadek. Prsa zůstala někde u svatého Petra, což mě dneska už netrápí, ale dřív mě stíhaly věty typu: "Plochodrážko" nebo "Kdy má přistávat to letadlo?".. Nikdy mě to ale nemrzelo natolik, abych si hrudník vycpávala vším možným co bych doma našla. Navíc kdo potřebuje velká prsa? Nikdo.

S tím souvisí postava.Holka která je hubená nikdy nebude mít velká prsa. Existují výjimky, ale málokdy je to dar přírody a pokud není, není to nic co by podle mě stálo za nějaký obdiv. Pokud slečně plastika pomůže, proč ne. Ale všeho s mírou.

Hodně lidí kroutí hlavou taky nad tím, že si občas zacvičím a pokud sním menší porci, než by považovali za správné, abych se trochu "zaoblila", hned jsem za tu, která drží dietu...

DIETA? Fuj, co to je za sprostý slovo...?

Naordinujte mi dietu a za týden jsem na onom světě.

Miluju jídlo, ale nenaložím si ho vagon jen kvůli tomu, aby lidi měli v dušičkách pokoj a mě bylo akorát tak zle.

Tady nejde vůbec o to, jakou máte postavu. Někdo ji máme štíhlejší, někdo s tvary, ale to vůbec neodráží naší osobnost. Jde přece o to, jací jsme uvnitř, jaké plány a sny máme, a co nás dělá šťastnými bez ohledu na to, jestli se to okolí líbí nebo ne.

Mějte se rádi a neřešte názor ostatních.

....a vůbec, jdu si dát čokoládu.