Největší paradox je, že známá považovala za normální mi říkat přesně tohle, co píšeš. Abych se konečně nažrala, že určitě držím dietu, nebo že jsem anorektička. A nepřišlo jí na tom vůbec nic zvláštního. Někde jsem to tuším už zmiňovala a psala v komentáři :-) Přitom ona sama měla nejenže nadváhu - byla vyloženě obézní. Neumím si představit, že bych za ní přišla a místo pozdravu prohodila jen tak mimochodem "přestaň konečně žrát, jsi tlustá jako prase a prdel se ti nevejde do futer".
Hodně lidí si neuvědomuje, že hlášky "nažer se" a "vychrtlino" jsou naprosto stejného ražení a uráží úplně stejně, jako výše uvedené "postřehy" o obezitě... :-)
Bebe

Hezký článek:) Tohle moc dobře znám. A nejhorší na tom je, že ti dotyční "odborníci" na moji váhu (i když mě vidí poprvé v životě) cítí oprávnění můj vzhled okomentovat a upozornit mě, že jsem strašně vychrtlá a ať se konečně nažeru. Když sedím u stolu kde je více lidí, málokdy se mi stane, abych se mohla najíst bez debilních keců okolo. A jak píše Bebe, nejvíce připomínek mají ti, kteří se řadí do kategorie "obézní". Nikdy jsem nebyla holka krev a mlíko, mám postavu jakou mám a neřeším ji. Na rozdíl od jiných....

Tohle slýchám doslova denně. Akorát to mám trochu jinak - patřím mezi ty výjimky s prsama :D Ale zadek nemám žádný. Zvláštní je, že obézním lidem nikdo do očí neřekne, že jsou obézní, protože je to docela netaktní věc. Naopak když je někdo hubený, tak to všem přijde normální a v pohodě. A jak jsi psala, odmítám si toho naložit vagón, jen aby se těm lidem ulevilo. Moc hezký článek. :)

Já nikdy třeba nějaký tlouštík nebyla, měla jsem 63 kg na 183 cm. Jop, zní to jako šílená anorexie, ale jsem holt vytáhlá. No a pak jsem se začala hýbat, posilovat, plavat a omezila příjem cukru a přesedlala na zdravější kuchyni. Ne ve smyslu diety, ale ve smyslu, že místo dvou bílých housek si dám dvě celozrnné, že si nedám dort na večer, ale dám si kus ráno, že si místo štáfličky mléčný čokolády dám prostě tu tmavou třeba bez plamáče, rozumíme že... Jenže pak slýchat ty kecy babiček a příbuznejch, že jsem určitě anorektička na dietě - jako vážně? To, že nežeru bůček s knedlikem a zelím k večeři je asi totiž hroznej prohřešek proti zdraví. Jo, takovej libovej stejček bych si dala, ale to moji prarodiče nejsou schopní pochopit. A můj obézní strejda? To jsou teprve řeči. Jenže já na rozdíl od něj nemusím dodržovat krabičkovou dietu, nemám zdravotní problémy a když sním na narozeninový oslavě kusanec dortu, s klidem vím, že si to člověk prostě dopřát může. Ale přesně jak píšeš - říct těm lidem: "Ty jsi tak hubená!!!!! Tragedie..." "No jo, a ty zas přibrala, to sis musela koupit o velikost větší džíny?" to by byl oheň na střeše. :D A nejlepší jsou pak moje kaamrádky, kdy mi holka, co má výčitky z kopečku zmrzliny říká, že mám určitě problém. -_-

Přesně můj problém, od malička jsem hubená, ve svých 20 letech vážím 44 Kg ale prostě neměřím ani 160 cm, takže to neni tak hrozný, znám hubenější lidi a jím jak totální prasátko, takže mě opravdu unavují kecy "najez se dyt si ještě hubenější" když sem zrovna nabrala kilo což je pro mě boj na celej rok, něco přibrat protože mám rychlej metabolismus.. A nejvíc mě baví jak po mě pomalu ječí at necvičím že už jsem strašně hubená, ale já necvičím abych zhubla, ale abych si zpevnila postavu a nabrala svalovou hmotu a někdo kdo je oplácanější mě pak poučuje přitom neví nic o zdravé stravě a cpe se tlačenkama, ale samozřejmě ví všechno nejlíp.

Ahoj, moc zajimavý článek. Mohl by tě zajímat tento článek, který dělala blogerka Tereza z Brna. :-) hodně štěstí. http://terezakoukalova.cz/category/rozhovory/

Konečne niekto, kto má rovnaký problém, myslela som, že je nás minimum. Lebo každý sa oháňa len tým, ako sú kritizovaní obéznejší ľudia a že ich nemáme súdiť podľa toho, ako vyzerajú. Ale to, že práve tí obéznejší nadávajú nám, že sme špageta, že máme viac jesť a prečo preboha cvičíme... to je v poriadku... Obzvlášť my, čo sme nízke. Presne o tomto inak píšem aj ja, mrkni 17. bod. :)
http://feeling-hoppy.blogspot.com/2016/03/som-priblizne-153cm-vysoka-tieto.html

Moc pěkný článek a pravdivý :-) kolikrát jsem už slyšela "jdi se najíst, si hubená jak lunt" apod... ach jo, ach jo...

Sama jsem si prošla obdobím, kdy jsem mela 46 kilo na 163cm a bylo to příšerné. V tu dobu jsem se snažila jíst zdravě a jednou když jsem stala u regálu s obecnými vlockami, přistoupila ku mně starší dáma s tím, abych raději šla k sladkostem. Vím, že to myslela jenom s humorem, ale v tu chvíli mi bylo docela na nic... Teď mám o deset kilo více, jsem trochu při těle a jsem mnohem šťastnější :)

Závidím. Já vždycky chtěla být drobnou vílou. Namísto toho jsem prdelatá, co jsem vegetariánka, přibrala jsem asi pět kilo, takže mi trošku leze špíček, ale prsa mám taková, že áčka jsou mi malá a béčka velká. No, jsem se sebou spokojená, to každopádně, prdelka mi sluší, ale pas by potřeboval trošku zápřah. :D

Krásně řečeno. Mně byly naděleny boky, zadek... Měřím 165 cm, vážím o něco víc než ty. Každopádně cvičím a učím se mít ráda. Je fajn, že to bereš takhle. A máš pravdu, tělo neodráží osobnost. Každý je nějaký a je důležitý příjmout se! ☺

Blogerka Klárka