Ahoj, mám pro vás nový formát článků, kdy bych vám chtěla občas povědět o nějakých situacích, které zažiju v obyčejné dny, ke kterým se chci nějak vyjádřit, které mě naštvou, nebo naopak pobaví. Snad se vám bude líbit, určitě budu ráda za názor, jestli by vás to zajímalo a bavilo číst.

Jako člověk, který píše nejčastěji o kosmetice se ráda občas skočím kouknout do DM (no občas, divím se že jim tam už nelezu na nervy :D ). Sháněla jsem pleťové sérum. Proplétám se mezi regály, jelikož pokud nemám opravdu naspěch, tak nejsem schopná jen vlézt k regálu, kde je hledaná věc, ale zkoumám novinky skoro po celé prodejně. Tentokrát jsem ale hodně spěchala a bylo mi jasné že u výběru séra se trochu zaseknu, protože tuhle sekci nemám úplně "zmáknutou". Prošla jsem okolo sympatického pána z ostrahy, který není ten typ, který by za vámi pořád slídil a vy se cítili nepříjemně. 

Chystala jsem se do uličky s krémy a séry a to co jsem zahlédla mi málem přivodilo infarkt, protože hned v první třetině uličky byl narvaný kočárek s vřískajícím svištěm, kterého krémy očividně nezajímaly, máchal ručičkama, v obličeji rudý shazoval vše okolo, zatímco si jeho maminka v klidu vybírala krém proti vráskám. Nejenže nešlo do uličky vůbec vstoupit, ale dítě začínalo mít nafialovělou barvu v obličeji, moje podezření že tatínek je spíš Satan mi nedovolilo vlézt do uličky, jednoduše bych neprošla a dítěti akorát tak přivodila další záchvat vzteku.

Dvojí významné odkašlání, aby si mě paní všimla nepomohlo, nejspíš jsem nebyla slyšet přes maléko křiklouna. Obešla jsem tedy uličku a poprosila ji, zda by mě kolem sebe pustila. Paní na mě vrhla vražedný pohled, a s velkým vzdychnutím mě očividně velmi nerada pustila. Při výběru jsem na sobě cítila její uražený pohled. Když jsem jí slušně upozornila, že by měla kočárek nechat alespoň kousek od uličky, zbrunátněla a zasypala mě slovy jako "Kam ho mám asi jinam dát? Vy nemáte děti očividně, co se do toho pleteš?" naprosto samozřejmě mi začala tykat, načež upustila krém na zem a dítě v kočárku začalo zase brečet. Pokrčila jsem rameny, popadla sérum a zamířila k pokladně. Na mysli mi úplně vytanula slova Lilian Voss, která o podobném problému mluvila ve svých videích... nečekala bych že se mi to taky tak brzy stane.

Bydlím na vesnici v bytovce. Dole spolu bydlí dvě postarší dámy a jejich povedený pejsek-nějaký mix bišonka a teriéra, obdařený jak to říct... no velmi silným pisklavým hlasem. Mám tu čest ho každý den slýchat štěkat a nejen jeho, dnes jsem si chtě nechtě vyslechla i jeho dvě paničky.

Myly a luxovaly auto. Já venku věšela prádlo, nevšímala jsem si jich, když  vtom se začaly hádat.. "Takhle ten vysavač nedrž", "Vysaj to i támhle.." což ještě šlo a bylo v úrovni jisté slušnosti... bod zlomu nastal když jedna vyluxovala kufr a zavřela ho.. druhou popadl amok, začala na tu první řvát: "To s tím musíš tak mlátit??" ...Odpověď "Budu si s tím mlátit jak chci", následné otevření kufru a dvakrát tak větší třísknutí mi rozcukalo koutky natolik že jsem byla ráda že jsem měla dověšeno a se smíchem odešla domů.. No, aspoň tu není nuda ne? :D